Historie školství v naší budově
Rozvoj školství nastal ve městě v druhé polovině minulého století. Na rozvoj školství měl velký vliv i školský zákon ze 14. května 1869 upravený novelou z roku 1883 a zákonem z roku 1905.
Hlavní zásada byla v tom, že odstranil církevní nadřazenost a zavedl školu interkonfesijní. Jednotlivé školy nepodléhaly již děkanům, nýbrž nově zřízeným zemským školním radám. Od té doby byla zavedena povinná školní docházka pro mládež ve věku od 6 do 14 let. Na základě uvedeného zákona přestal nad školami dozor hustopečského děkana a na jeho místo nastoupil školní inspektor nově zřízené okresní školní rady v Hustopečích.
Rozvoj byl podnícen prudkým populačním rozmachem. Dosavadní budovy již nevyhovovaly, a proto bylo rozhodnuto vybudovat novou školní budovu pro dívčí mládež. Základní kámen k nové školní budově byl položen 5. září 1882. Výstavba nové školní budovy se prováděla podle plánů stavebního podnikatele Adolfa Aschkenesa nákladem 35.000 zl.. Stavební práce pokračovaly rychle, takže 12. září 1883 byla nová školní budova posvěcena městským děkanem Josefem Wesselym a předána veřejnosti. Nová škola byla nazvána Dívčí školou korunní princezny Stephanie.
Nová budova navázala na budovu někdejší piaristické školy, která tvořila vlastně boční trakt nové školní budovy. Dívčí škola byla rozšířena na pětitřídní a v roce 1889 byla zvětšena o trojtřídní dívčí měšťanskou školu. Pronikavou změnu pro město i okolí mělo přinést zřízení zemské německé reálky na místo zrušené nižší reálky. Absolventi reálky se věnovali především vojenské a úřednické dráze, jen někteří zůstali věrni zemědělství.
Malířská škola
Původní učňovské zařízení pro výchovu malířů pokojů v Hustopečích u Brna založilo tehdejší Zemské sdružení malířů v Brně. V roce 1945 dostalo do nájmu starou budovu dřívější německé školy i vedlejší dům, ve kterém býval kdysi piaristický klášter. Obě budovy byly v letech 1946-48 s velkým nákladem 2 000 000 Kč upraveny na školu a na domov pro učně. Tehdejší zařízení neslo název Základní odborná škola pro malíře pokojů.
Byla to první škola tohoto druhu na Moravě a pod tímto názvem byla vedena až do roku 1950, kdy byla přejmenována na Základní odbornou školu, kterou spravoval ONV v Hustopečích. Při škole bylo vytvořeno Středisko pracujícího dorostu ve správě OSP v Hustopečích u Brna.
Toto přeorganizování trvalo do roku 1953, kdy došlo k nové reorganizaci a škola byla přejmenována na Závodní učňovskou školu místního hospodářství a středisko pracujícího dorostu. Toto zařízení spravoval KNV v Brně – ředitelství učňovských škol MH, až do roku 1958. Od roku 1958 měla škola nový název Učňovská škola a byla pod správou KNV v Brně, později pod ONV v Hustopečích a od roku 1960 pod ONV v Břeclavi.
Učňovské středisko pracujícího dorostu se změnilo v Učňovské středisko a měl ho na starosti OSP Hustopeče a od roku 1960 OSP Břeclav. Tento stav trval až do roku 1961, kdy učňovské zařízení bylo přejmenováno na Odborné učiliště OSP Břeclav se sídlem v Hustopečích u Brna. Náklady na mzdy učitelů a na školní pomůcky učňů hradil JmKNV v Brně, který řídil organizaci výuky a prováděl kontrolní činnost. Ostatní povinnosti patřily OSP Břeclav, který se staral o personální obsazení výchovných pracovníků, zajišťoval odborné a administrativní vedení, úklid školy, provoz učňovského domova a školní kuchyně.
Na základě projektu, týkajícího se přestavby československého školství nazvaného ,,Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy“, vzniká od 1.9.1979 nový typ střední školy – Střední odborné učiliště, jehož zřizovatelem je JmKNV Brno a provozovatelem OSP Břeclav.
1.4.1991 zřizuje MV ČR SOU jako příspěvkovou organizaci s právní subjektivitou. Od 1.11.1992 přechází zřizovatelská funkce na MH ČR. Po čtyřech letech dochází 1.11.1996 k poslední změně zřizovatele a učiliště přechází pod MŠMT ČR. Na základě kladně vyřízené žádosti o zařazení do sítě škol dochází 1.9.1997 ke změně názvu na Střední odborné učiliště a Učiliště Hustopeče. Název a statut školy se neměnil až do roku 2005, kdy byla škola od 15.12.2005 zařazena do sítě škol pod názvem Střední odborné učiliště, a po otevření oboru Veřejnosprávní činnost se název změnil na Střední odbornou školu a Střední odborné učiliště s platností od 1.9.2006.
Historie budovy
Municipiální ochranné město na lednickém panství Lichtnštejnů v Hustopečích žádá v roce 1755 císařovnu Marii Terezii o zřízení piaristické koleje.
Dvacet šest místních občanů se zavázalo upsat kapitál 18.000 zlatých pro refundaci šesti piaristů, kteří by učili žactvo ve čtyřech třídách latinského gymnázia. Měšťané byli ochotni sehnat další prostředky, aby bylo možno doplnit učitelský sbor o 6 dalších členů a mít tak celé gymnázium. Kníže Lichtnštejn sice žádost finančně nepodpořil, ale požádal olomouckého biskupa o podporu zamýšlené refundace. Vzhledem k blízké koleji v Mikulově označila olomoucká konzistoř žádost za nepotřebnou. Císařovna Marie Terezie však rozhodla sama a 6.11.1756 schválila zřízení koleje v Hustopečích s podmínkou, že ve městě bude působit 6 duchovních. První piaristé přišli do města 1.2.1757 a usadili se na dnešním Masarykově náměstí v domě č.1. Pamětníci si jistě vybaví nízký barokní dům vedle uličky kolem tzv. sokolské zahrady. Měl vysunuté barokní mříže na oknech a zvláštní kování na dveřích. Původní plán předpokládal náročnou stavbu čtvercového tvaru s kostelem uprostřed. Nedostatečné finanční podmínky však nutily ke skromnějšímu řešení. Za pomoci měšťanů vybudovali v letech 1757 – 1770 jedno křídlo, které se později stalo bočním traktem německé reálky. Budova byla dokončena 8.12.1770.
V budově byly čtyři obytné místnosti pro členy rezidence, domácí kaple k poctě sv. Josefa Kalasanského, dále učebny a kabinet. Pro kapli zhotovil brněnský mistr Jan Ignaz Bockh varhany. Kaple měla vedle hlavního oltáře ještě dva boční, zasvěcené sv. Anně a Panně Marii. V roce 1866 byla kaple renovována bývalým piaristickým alumnem a hustopečským rodákem, akademickým malířem Josefem Proschkem, který vyzdobil stěny a strop biblickými náměty. Vedle rezidence a školní budovy byla v listopadu 1773 zřízena ovocná zahrada, v níž bylo přes 100 ovocných a dalších dřevin dovezených z lednických zahrad Lichtnštejnů. Celý areál zahrady byl obehnán cihlovou zdí. Rezidence měla i vlastní vodovod z cisterny vyzděné uprostřed zahrady.
Působení piaristů v Hustopečích nebylo snadné. Zhoršovala se finanční situace a devalvace měny způsobovaly značné ztráty v hospodaření klášterní komunity. Pro nízkou finanční dotaci přidalo město piaristům obecní pole na třech místech katastru. K příjmům rezidence patřila také od prvních let každoroční sbírka moštů od dárců města, Starovic, Popic a Kurdějova. Pro ilustraci to bylo v roce 1856 celkem 40 věder a v roce 1858 dokonce 72 věder moštu. Piaristé také vlastnili sklep s lisovnou, který byl v roce 1770 nově zaklenut. V roce 1758 měla škola třídu legentů, spojenou s třídou skribentů a aritmetiků a nejnižší třídu latinskou. V roce 1762 bylo v Hustopečích celé latinské nižší čtyřtřídní gymnázium. 12. srpna 1775 vyhlásila Marie Terezie úpravu gymnazijního studia, které bylo uvedeno v život až v roce 1777.
V roce 1777 byly císařským dekretem latinské školy zrušeny a byla zřízena německá chlapecká škola o třech třídách. Redukce gymnazijních tříd a zavedení přípravných tříd u hlavních škol vedlo k zániku gymnázia. Kolem roku 1810 došlo k úspěšnému pokusu o vzkříšení nižšího gymnázia, které ale opět brzy zaniká. Tak se stalo, že dosavadní hustopečské piaristiské nižší gymnázium se změnilo na trojtřídní hlavní školu, která v podstatě zůstala na stejné úrovni do roku 1848. Tehdy se dosavadní trojtřídní hlavní škola stala čtyřtřídní a škola byla roku 1852 formálně přeměněna na nižší reálku.
V roce 1830 tu bylo pět duchovních a 4 třídy základního vyučování. Počet žáků základní školy byl 222 a v roce 1839 jen 152, naopak v roce 1853 to bylo 244 žáků. V roce 1832 se nevyučovalo ani na normální škole, protože objekt byl zabrán pro vojenskou nemocnici. K novému rozmachu přispělo zřízení nižší reálky v roce 1852, která se udržela do roku 1870, kdy vznikla samostatná nižší reálka o 4 třídách. Nižší reálka tvořila samostatnou školu a měla být přípravou k učitelskému povolání.
Původní nižší piaristiské gymnázium soustřeďovalo ve svých škamnách žáky z celého okolí. Je přirozené, že přeměnou nižšího gymnázia v hlavní školu podstatně poklesl význam školy. Přestala soustřeďovat své okolí, ale více se zaměřovala na výuku žactva samého města. Také sami piaristé si byli vědomi, že škola neplní své poslání, a proto již v roce 1834 žádal jak tehdejší mikulovský provinciál, tak i hustopečský superior zrušení řádové rezidence. Rezidence se udržela do konce školního roku 1866, kdy převzali vyučování světští učitelé.
V roce 1856 zde byla zavedena výuka tzv. pokračovacího vyučování pro učně řemesel a obchodu bez jakékoliv odměny pro vyučující. Můžeme to pokládat za první etapu učňovského školství v Hustopečích.